TV premiéra 5. 12. 2018

Dnešní večer zahájí za bouřlivého potlesku diváků jako první host moderátorská ikona — Leoš Mareš, jehož umělecký záběr je ovšem poněkud širší, a tak zasahuje i do muziky. „Já jsem se za zpěváka nikdy nepovažoval a zpívat neumím,“ tvrdí o sobě, „a proto jsem ani nikdy nepořádal koncerty, nikdy mě to ani nenapadlo, protože mě ani nenapadlo, že by někdo přišel. Ale asi před rokem a půl jsem si řekl, že bych to chtěl zkusit – jediný koncert v životě. Netušil jsem, jaký to vzbudí zájem, a mě to začalo strašně bavit. Zážitek na jevišti je zkrátka opojný, a tak jsem si řekl, že je škoda v tom nepokračovat. Moje žena říká, že protože neumím zpívat, musím své vystoupení umlátit prachama. A já se tedy radši snažím ubrat ze svého zisku, hlavně aby byla skvělá show a lidi byli spokojení a přišli znova. Všechno platím sám.“ Zároveň je ovšem velmi vděčný divákům a jejich zájmu si váží, protože si uvědomuje, že si to může dovolit jen díky jejich účasti. „Vypadá to, že příští rok bude opět plno, ale trochu se bojím, že se blížím svému stropu, protože jsem vyčerpal všechny své nápady, které jsem nashromáždil za těch dvaačtyřicet let. Jedině, že by byla nějaká technologie, která by mě naučila zpívat. Kdyby někdo něco takového vymyslel, byl by to pro mě velký posun.“ Zmínka o manželce Jana Krause samozřejmě navnadí k dalším poznámkám a navíc vyústí k zajímavému podobenství s Leošovým oblíbeným kasinem. „V kasinu máte jistotu, že dříve nebo později prohrajete, naproti tomu v manželství můžete stále věřit, že to dobře dopadne. Což v kasinu podle mě nemůžete.“ A jaký rozdíl vidí ve svých dvou manželstvích? „Obě jsou skvělá,“ odpovídá uvážlivě Leoš Mareš, který je velice aktivní na sociálních sítích. „Dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec platí: odříkaného chleba největší krajíc. V momentě, kdy jsem to před čtyřmi lety objevil, pochopil jsem, proč se to lidem tak líbí a je to návykové. Já jsem si z toho udělal takovou novou platformu, jako když třeba moderuju v rádiu a říkám tam nějaké nové zážitky, něco glosuju, instagram otevírá další možnosti prostřednictvím videí, fotek a jejich popisek.“
Dalším hostem dnešní talkshow bude MUDr. Libor Zámečník, lékař-urolog, jehož specializací je andrologie, a tedy onemocnění penisu, sexuální dysfunkce a implantace penilních protéz. „Ke mně do ordinace se může objednat nejen muž, ale třeba i žena, která se chce stát mužem,“ doplňuje lékař. „Muži přicházejí kvůli problémům s erekcí, orgasmem, ejakulací atd. a my zařídíme generální opravu. Jsou muži, kteří dávají sexualitě náležitý důraz, a není to o věku, ani o penězích.“ Operativní zákrok se provádí na klinice, kde si pacient poleží jeden až dva dny, rekonvalescence pak trvá čtyři až šest týdnů. „Když přijde muž z nemocnice, nikdo nic nepozná, protože se tím obvykle ani nechlubí, pak třeba odjede na dovolenou a vrátí se v plné síle,“ popisuje se smíchem operatér a prezentuje možnosti od nejlevnějších, nenafukovacích, za sto tisíc po nejdražší — nafukovací — implantáty za dvě stě sedmdesát tisíc, které jsou potažené antibiotickou vrstvou, aby nevznikla infekce. Nafukovací implantáty jsou ovladatelné malou pumpičkou umístěnou v šourku – muž jednoduše několika zmáčknutími naplní cylindry implantátu tekutinou, která je v rezervoáru umístěném v samotné protéze či jinde v těle. Celé zařízení je voperované uvnitř, takže opravdu nikdo nic nepozná. „A divil byste se, kolik lidí preferuje takovéto štěstí,“ říká Janu Krausovi lékař. První pokusy o operaci takovéhoto typu prý probíhaly už dávno v minulosti. „Moderní éra penilních implantátů začala v padesátých letech minulého století,“ dodává doktor Zámečník, „a už tehdy to vyvinuli tak dokonale, že se jen máloco mění, například tvar pumpičky nebo ventilek, kterým se vypouští, resp. ruší erekce.“ Libor Zámečník je vůbec prvním lékařem, který se u nás penilními implantáty začal zabývat. „S kolegou jsme se shodli na tom, že v České republice ani ve střední Evropě to nikdo nedělá, a tak jsme začali a nyní máme pacienty ze Slovenska i z Německa, už jsme měli ale také pacienty z Londýna, kterému by to tam dokonce zaplatili. U nás je to bohužel zatím výkon, který si musí pacienti hradit sami. Přitom celá řada pacientů by si zasloužila, aby to pojišťovna zaplatila, protože to není jejich výmysl, ale důsledek zdravotních problémů, které mají, jako například cukrovka či vysoký tlak.“
Jako poslední host zazáří hvězda současného českého basketbalu — Jaromír Bohačík, který s basketbalem začínal v rodné Ostravě, následně přestoupil do Prostějova, dále hrál za klub v belgickém Leuvenu. Poté přestoupil do USK Praha, od roku 2017 hraje za Nymburk. I jeho zásluhou se Češi probojovali po sedmatřiceti letech na mistrovství světa, které bude pořádat Čína v srpnu a září 2019. „Mám něco málo pod dva metry, ale většina kluků v našem týmu je dvoumetrová,“ říká sportovec a prozrazuje na sebe i své spoluhráče také to, že rádi jedí a spí. Před světovým šampionátem bude hráče čekat speciální příprava. „Ale je také důležité to, jestli opravdu přijedou všechny naše basketbalové hvězdy, které hrajou v zahraničí,“ vysvětluje s tím, že překážkou by mohlo být nějaké zranění, anebo to, že je nebudou chtít pustit kluby, v nichž působí. „Jeden z těch posledních dvou zápasů, které jsme odehráli, když jsme vyhráli kvalifikaci na MS, jsme hráli doma v Pardubicích proti Rusku a bylo to hodně pikantní, přišlo osm a půl tisíce lidí, což je na basketbal něco neuvěřitelného,“ popisuje radostně Jaromír a přiznává, že to byla jedna z nejlepších atmosfér, jaké kdy zažil. Jaké pocity prožívá, když jeho tým prohraje? Proč se mu nelíbilo v Belgii? Jaký je rozdíl mezi naším a západoevropským basketbalem? A kolik měří současný nejvyšší basketbalista? To a mnohem více se dozvíte v tomto dílu Show Jana Krause!
prima přepis —