Libor Pešek, Ivanna Benešová, Milan Buričin
Datum a místo veřejného natáčení: Divadlo Archa, Praha, čtvrtek 29.09.2011 od 19:30 hod.
Autor znělky: David Sís Hlavní kameraman: Martin Benoni Režie: Vojtěch Nouzák
Kategorie: Sezóna 2011, Praha, Divadlo Archa, (nově zaindexováno), Blog SJK
O tom, k čemu je u orchestru dobrý dirigent
S Liborem Peškem si bude Jan Kraus povídat o tom, jak se řeší neshody mezi dirigentem a hudebníky. Poslouchají vždy svého „šéfa“? Proč se ve filmech Ivanny Benešové objevuje tolik drastických scén? A jak se svléká uprostřed Prahy? A s Milanem Buričinem o hraní na cirkulárku, ale také o balení pěti švestek.
Pozvání do tohoto dílu Show Jana Krause přijali slavný český dirigent Libor Pešek, režisérka nejdrsnějšího filmu roku Ivana Benešová a hráč na cirkulárku Milan Buričin.
Jan Kraus přivítal světově proslulého dirigenta Libora Peška. „Vy prý v tomto divadle nejste poprvé. Kdy jste tu poprvé vystupoval?“ zajímal se moderátor. „V roce 1950 jsme tu hráli Baladu z hadrů společně s Milošem Formanem,“ vyprávěl pan Pešek. „E. F. Burian, který tu v té době „řediteloval“, měl pondělky volné – a my jsme tu zrovna v pondělí hrávali,“ dodal. Jana Krause zajímalo, jak Libor Pešek – mj. nositel Řádu britského impéria – vnímá svou práci dirigenta. „Já si vždycky říkám: Co vlastně dělá ten dirigent? Kdybych vám třeba podržel ruku, abyste s ní nemohl dirigovat, co na to orchestr?“ rozvíjel své teorie pan Kraus. „Chvíli by hrál i bez dirigenta dobře, ale pak by se to začalo kývat,“ vysvětlil mu dirigent Pešek. „Když na svůj výkon dostanu špatnou kritiku, vím, že to bylo ve skutečnosti ještě horší,“ přiznal Pešek. „Jednou napsala jedna kritička: Pešek byl černá tečka za Pražským jarem… To si pak člověk nepřečte rád,“ prozradil moderátorovi. Jana Krause zajímalo, jak vlastně dirigent „ukazuje“ orchestru. „Když jsem byl mladej, dirigoval jsem s obrovským výrazem, ale ke stáru jsem začal umírněně zase ukazovat doby. Jako dítěti mi připadalo směšné, jaké dělá dirigent pohyby, a trvalo mi pokaždé pět minut, než jsem se přestal smát,“ vyprávěl pan Pešek. Jana Krause zajímalo, zda dirigentovi nevadí, že stojí k publiku zády, a zda např. poslouchá normální rádio. „Co ta „normální“ hudba s vámi dělá?“ „Když je to hezká muzika, tak se mi to líbí. Mám rád třeba big band nebo pop 70. let,“ upřesnil pan Pešek. Libor Pešek vyprávěl o své kariéře v Londýně a poté v Liverpoolu. „Třebaže jsem zprvu váhal, nakonec jsem to angažmá v Liverpoolu vzal a byla to moje nejšťastnější léta…“ Jana Krause zajímalo, zda pan Pešek bývá někdy nervózní jako dirigent. „Před každým koncertem jsem v napětí,“ vysvětlil pan Pešek. Jan Kraus chtěl vědět, jak se pozná dobrý dirigent. „Když si vezmu dnešní mladé chlapce, kteří dirigují, tak smekám. Jsou skvěle připravení, ale co jim chybí, to je jen trocha nadhledu, který diváci vždy oceňují.“ Pan Pešek vysvětloval, jak se učí partituru: „Koukám do toho týdny a měsíce – a pak mi to už zní v hlavě…“ „To je zajímavé, já se můžu koukat do partitury donekonečna a vidím pořád jen tečky – nic víc,“ pobavil Jan Kraus publikum. „Stalo se vám někdy, že jste si třeba nerozuměl s prvními houslemi? Ty bývají dost naduté, ne?“ vyptával se s nadsázkou moderátor. „Já to beru tak, že jsem spíš ve službách orchestru a že je mám všechny spíše povzbudit než napomínat,“ vysvětlil pan Pešek.
Moderátor přivítal režisérku Ivannu Benešovou, autorku příběhu Zneužívaný, jehož jsou dnes plné noviny, jak podotkl Jan Kraus. „Vy to prezentujete jako dokument. Ale zajímavý je, že ten hlavní hrdina vlastně vůbec nebyl zneužívaný, protože to je celé fikce,“ nadhodil na úvod Kraus. „Ano… Zneužívání je dnes spousta, a to nejen zneužívání dětí, ale i zneužívání lidí, důvěry, médií,“ pokoušela se vysvětlit Ivanna. „Je to příběh, který má prvky hraného filmu, existoval k němu normální scénář. Ale pak jsou tam dokumentární prvky, např. náš hrdina si hledá práci v médiích, najde si ji, pracuje v redakci – a to bylo doopravdy. Skutečně si našel práci, třebaže záměrně uvedl falešné údaje, dělal, že píše texty, které jsem ve skutečnosti psala já… V té redakci mu všichni věří, nikdo nepřišel na to, že není novinář, až dokud neviděli tenhle film.“ Ivanna popsala, co bylo záměrem fiktivního příběhu zneužívání, co je záměrem té kamufláže: „Chtěli jsme zkrátka ukázat, že se tyhle věci dějí,“ dodala. „Má to ale efekt, když to je nahrané?“ zpochybňoval její film Kraus. Pozastavoval se také nad brutalitou, s níž je film natáčený: „Vám nedělají problémy tato témata?“ vyptával se dál moderátor. „Ne, brala jsem to normálně, skoro v každém mém filmu je něco takového. Sama jsem byla v dětství týraná, takže jsem vlastně chtěla točit to, čemu rozumím. Radši se budu při natáčení vyžívat ve špatných emocích, protože mi to jde lépe,“ vyprávěla Ivanna.
Jana Krause zajímalo, jak probíhalo její focení pro Playboy v centru Prahy. „Kde je významná památka, tam jste se svlékla,“ konstatoval lakonicky moderátor. „To není tak jednoduché se svlíknout na Staromáku, ne?“ zajímal se Jan Kraus. „Odhodila jsem šaty a spodní prádlo, Japonky zalapaly po dechu a vytahovaly mobily a foťáky, aby si mě vyfotily,“ popsala Ivanna. „Vy tak krutě vidíte svět?“ vrátil se Kraus ještě k natáčení Ivannina filmu. „Ale to se děje. Neměly by se před tím zavírat oči,“ vysvětlila Ivanna. „Jak to máte ve svém soukromí? To jste taky tak drsná?“ nadhodil moderátor. „Ne, já jsem docela v pohodě, přátelská,“ popsala se Ivanna. „Můj příští film bude hraný a bude z #muzikálového prostředí. Je to o alkoholismu,“ prozradila Ivanna.
Moderátor představil multiinstrumentalistu Milana Buričina, kterého poznal na YouTube, kde viděl jeho píseň, kterou doprovází hrou na cirkulárku. „Já mám hlavně hudební školičku,“ prozradil pan Buričin. „Jednou jsem takhle v únoru seděl doma a najednou to na mě přišlo, napadlo mě, že ty písničky dám na YouTube… Abych se pochlubil, jsem i manuálně zručnej, tak mě napadlo, že si udělám cirkulárku. Nakonec jsem udělal už čtyři. A chtěl jsem se pochlubit, tak jsem dal cirkulárku na Facebook,“ vysvětlil užaslému moderátorovi pan Buričin. „Na YouTube jste si udělal kariéru… Ale mohl byste nám ukázat, co jste udělal, protože to jste asi jediný případ na světě,“ vyzval moderátor pana Buričina. Buričin se svěřil, že napsal písničku s názvem Dálkové studium psychologie. „To jsem napsal ze života. Jeden život je totiž dlouhý na jedno manželství – a o tom jsem napsal písničku. Vzal jsem si tehdy pět švestek a šel jsem,“ prozradil pan Buričin. Pak předvedl panu Krausovi svoji slavnou píseň: Sólo pro cirkulárku. Pan Buričin se nakonec pochlubil svým nástrojem podobným kytaře: „Krk má z krumpáče a tělo z kuchyňské linky,“ pobavil moderátora i publikum.
– vězte, že… –
Repríza středeční televizní premiéry je odvysílána hned ve čtvrtek dopoledne na TV Prima.
—
Reprízy napříč sezónami pak můžete sledovat nejen po každé středeční premiéře, ale každé úterý večer také na Prima COOL.
…
ON-LINE PREMIÉRA JE (nově) VŽDY VE ČTVRTEK MEZI 01:00 A 05:00 HOD.
Zúčastněte se natáčení!Od pondělí 18.12.2023 vč. přesouváme natáčení SJK do Divadla Bez zábradlí!
Vstupenky si můžete zakoupit v předprodeji na portálech GoOut a Ticketportal, přičemž každý z těchto distributorů nabízí vstupenky pro jiný segment v hledišti. S ohledem na proticovidová opatření je vysoce pravděpodobné, že několik volných vstupenek bude k dispozici i v den natáčení.
Rezervace vstupenek není možná na žádný termín veřejného natáčení Show Jana Krause!
Pokladna Divadla Archa má pro veřejnost otevřeno Po – Pá 10.00 – 16.00 a vždy 2 hodiny před začátkem natáčení.
Podmínky účasti na veřejném natáčení v době pandemie covid-19
Kategorie: Sezóna 2011, Praha, Divadlo Archa, (nově zaindexováno), Blog SJK
