TV premiéra 27. 2. 2019

Prvním dnešním hostem bude kandidátka na prezidentský úřad na Slovensku, Zuzana Čaputová. „První kolo prezidentských voleb bude 16. března, druhé pak 30.,” připomíná divákům místopředsedkyně neparlamentní strany Progresivní Slovensko a horká favoritka nadcházejících přímých prezidentských voleb, kterou podpořil i její nedávno ještě soupeř, Robert Mistrík, jenž se kandidatury vzdal právě v její prospěch. „Mým hlavním soupeřem je Maroš Šefčovič a já ho rozhodně beru s respektem,” dodává s úsměvem žena, která se v minulosti dostala do povědomí veřejnosti téměř čtrnáct let trvajícím, nakonec však úspěšným bojem proti projektu skládky odpadů v Pezinoku u Bratislavy. Její volební heslo zní – Proti zlu. „Máme v Pezinoku už jednu skládku, která je obrovská a plná odpadů, velmi blízko lidských obydlí, a hrozila nám tam další, jejíž velikost měla být pro lepší představu asi jako jedenáct a půl fotbalových hřišť a hluboká jako čtyřposchoďová bytovka,” vysvětluje. „V projektu bylo silné propojení s vládní stranou. Kauza skládky nakonec nebyla jen lokálního charakteru, protože se podařilo získat rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a některá pravidla platná pro celé EU byla rozhodnuta právě v souvislosti s touto skládkou. Takovýchto kauz, kde stojí běžní lidé proti přesile ekonomické a politické moci, je ovšem na Slovensku více.”
Dlouho působila v neziskovém sektoru jako spolupracovnice občanského sdružení VIA IURIS, a tak měla možnost v takovýchto případech pomáhat. „Měla jsem ale i možnost zabývat se analyticky a legislativně tím, proč nefungují orgány veřejné moci tak, jak by měly, a proč není vyvozována zodpovědnost veřejných činitelů, kde jsou deficity v nastavení. A to bych ráda změnila.” Zuzana Čaputová se na katolickém a spíše konzervativně orientovaném Slovensku netají svými liberálními postoji, zároveň čelí i pochybnostem některých mužů, zda vůbec může žena ve vysoké politice uspět. „Někteří politici přišli s takovým otazníkem, jestli vůbec lze na Slovensku a v této době uspět v druhém kole. Vrací se tak k volebnímu neúspěchu Ivety Radičové v roce 2009. Je to takový stereotyp. Zároveň jsem se ale setkala i s reakcemi, že žena je jakýmsi symbolem změny. Já s tím ovšem ve své kampani nepracuju.“ Jak je připravena na to, až se v rámci možných osobně mířených útoků začne takzvaně prát špinavé prádlo? „Jsem vděčná, že můj život je takový, jaký je, jsem vděčná za to, co mám. Jsem rozvedená, mám dvě dcery ve věku osmnáct a patnáct let a mám partnera, ovšem nemyslím si, že by to měl řešit bulvár. První vlnu takového nenávistného projevu a vymýšlení jsem zažila už v říjnu. A není to nic příjemného, navíc když to má dopad například na děti.” Svou kandidaturu prý se svými dcerami konzultovala a dostala od nich požehnání. „Bez jejich souhlasu bych do toho nešla. Moje mladší dcera je ve věcech politických velice zběhlá a intenzivně se zajímá o věci veřejné. Možná je i ona budoucí političkou.”
Následujícím hostem je tanečník, choreograf a producent Yemi A. D., který sám sebe označuje za multidisciplinárního kreativce. „Ve své kreativitě jsem přeskakoval z různých oborů, kde všude je potřeba být kreativní, protože všude fungují podobné principy,” vysvětluje umělec, který si získal respekt i v zahraničí, když usedl například v porotě pořadu americké televizní stanice CBS s názvem The World’s Best. „V umění je nyní více cítit vliv mísení kultur. Inspiruje nás různost, která se vkrádá do všech odvětví od hudby přes choreografii až do konferencí, do vzdělávacích programů a tak dále.” Za velice důležité považuje udržet si kontakt s mladými lidmi. „Jeden člověk z mého týmu, kterému je osmnáct let, mi vysvětlil, jak je pro jejich generaci důležité komunikovat prostřednictvím smajlíků. Vyprávěl mi, že si psal s jednou holkou, která mu prý týden neposlala žádného smajlíka, jen používala text, a on byl nešťastný, protože nechápal, jak se cítí.“ Rozdíl mezi jednotlivými generacemi je podle něj úplně jiný, než byl dříve. „Doba se dnes díky technologiím extrémně zrychluje,“ říká Yemi, který se podílí také na pořádání zajímavých konferencí v Praze, jež se zabývají budoucím vývojem.
„V blízké době mě také čeká moje první cesta do Nigérie, což je země mého tatínka,” prozrazuje své plány. „Díky té americké show o mně poprvé vyšel článek v nigerijských novinách.” Na cestu se velice těší, protože má rád své africké kořeny, a z hrozících nebezpečí strach nemá. „Všude máte bezpečí i nebezpečí, i když v Nigérii je toho nebezpečí asi více než jinde. Je to taková opravdu hustá, černá Afrika.”
Na závěr se představí Pavel Višňák, který je specialistou na preparování zvířat. „Vystudoval jsem myslivecký management,” vysvětluje s tím, že zvěř je obnovitelný zdroj, a tak se s ním dá hospodařit, navíc to úzce souvisí s jeho zálibou v preparátorství. „Já jako preparátor pracuju s kůží. To znamená, že stáhnu zvíře, a pak už používám jen tu kůži. Já ho nekuchám. Podobné je to i s ptáky.” Protože je preparátorů po celé Evropě poskrovnu, a těch dobrých ještě méně, je prý o jeho práci velký zájem, a tak má dlouhé čekací lhůty. „Teď kupříkladu nepřijímám žádné nové zakázky,” dodává.
Zvířata, která se chystá zpracovávat, proto k velkému překvapení Jana Krause uchovává v mrazáku. Své dovednosti získal nejprve v preparátorském kroužku na střední škole, dále pak v rámci několika svých studijních zahraničních pobytů. Od té doby vyhrál řadu mezinárodních soutěží, získal ocenění například na soutěžích v USA, Velké Británii, Rakousku nebo Itálii a pracuje i pro zahraniční muzea. „Je pro mě velice důležité stále se zlepšovat a neustrnout.” Jak se bude uznávanému odborníkovi líbit preparované káně, které si Jan Kraus přinese jako doplněk k diskutovanému tématu? Co bylo pro něj doposud nejtěžší? To a mnohem více se dozvíte v tomto dílu Show Jana Krause!
prima přepis —