TV premiéra 13. 3. 2019

Dnešní speciální londýnský díl zahájí již tradičně Petr Čech, kterého tentokráte doprovodí na pódium i jeho manželka Martina. Jeden z vůbec nejlepších fotbalových brankářů na světě, který působí od roku 2015 v anglickém klubu Arsenal, je totiž hostem pořadu vysílaného z Londýna již potřetí. Jeho žena Martina nám prozradí, že se seznámili již jako studenti sportovního gymnázia v Plzni a že ačkoli ji ze začátku nijak neokouzlil, její srdce si nakonec získal svou vytrvalostí. „Když je člověku sedmnáct, tak i tři měsíce mu připadají jako dlouhá doba,“ upřesňuje to, co považovala za vytrvalost, paní Martina, která si uvědomuje své výjimečné postavení coby manželka špičkového fotbalisty. „Po nějakém nepovedeném zápase moc nemluvím a jen házím soucitné pohledy,“ popisuje, jak reaguje na méně šťastné okamžiky sportovní kariéry svého muže, „a pak ten další den vím, že už si můžu trochu rýpnout.“ Petr Čech nedávno oficiálně avizoval konec své profesionální fotbalové dráhy. Jak je na to rodina připravena? „Pravděpodobně zůstaneme v Británii,“ prozrazuje paní Čechová, „já budu pokračovat v tom, co dělám, a Petr si bude muset vybrat některou z možností, které se mu nabízejí.“ Petr k tomu dodává: „Myslím, že hledáme takový koncept, abychom se moc neviděli, protože na to nejsme zvyklí.“
Potleskem přivítá londýnské publikum také prvního hosta, Danielu Kociánovou, krásnou, sympatickou a zároveň jednu z nejúspěšnějších českých modelek současnosti, která rovněž našla svůj druhý domov v metropoli nad Temží. Kromě vlastnoručně vyrobené grafiky technikou sítotisku přinese Daniela svému hostiteli také malý veganský dezert. To podnítí zvědavost Jana Krause po příčinách jejího veganského přesvědčení. „Na samém počátku jsem se podívala na několik dokumentů o veganství, kde ukazujou všechno to utrpení,“ vysvětluje, proč nechce jíst potraviny živočišného původu, ekologicky uvědomělá modelka. „Také se snažím omezit spotřebu plastu, například tím, že mám svou vlastní skleněnou láhev, kterou nosím stále s sebou, a jen ji doplňuju kohoutkovou vodou. Koupila jsem si takové černé uhlí, které hodíte na osm hodin do vody, a ono ji to přefiltruje a zbaví chemikálií.“ Přestože to je leckdy náročné, snaží se své zásady dodržovat všude, kam ji pracovní povinnosti přivedou. „V New Yorku to bylo náročnější, tam se moc nerecykluje, a všude, kde jsem byla na přehlídce, se v zákulisí povalovalo strašně moc plastových lahví a k tomu slámek. Já se ovšem spoléhám většinou sama na sebe, mám svoji vodu i jídlo.“ Ze všeho nejradši má podle svých slov humus. „Ten jím ke všemu.“ Na svou ekologickou stopu nezapomíná ani v oblasti péče o svou krásu. „Existuje například jedna kosmetická firma, která dělá make-upy, šampony, kondicionéry i mýdla bez obalu,“ říká modelka, která prý do Londýna přišla proto, že ji to v Praze už nebavilo. „Zpočátku jsem asi tři měsíce bydlela u kamarádky v takové chajdě za Londýnem, trochu na punk,“ vzpomíná se smíchem.
Dále přisedne anglický spisovatel Simon Mawer, který píše hodně o Česku a speciálně o Brnu. Jeden z jeho románů – Skleněný pokoj – byl nedávno zfilmován a aktuálně vstupuje do českých kin. „Zatím jsem ten film neviděl,“ směje se autor bestselleru, který podle svých slov navštívil jako turista poprvé Českou republiku v roce 1993. „Tehdy jsem ještě neměl tušení, co to se mnou udělá. Kupodivu jedna z prvních věcí, kterou jsem udělal, byla, že jsem jel do Brna. Což pochopí jen Brňáci,“ dodává k velkému pobavení publika muž, kterého Jan Kraus s lehkou nadsázkou označí za britského experta na Česko. „Váhal bych říct, že jsem expert na Česko, ale my romanopisci míváme takové obsese, a mou obsesí se stala Česká republika. Jedno vlastně vedlo k druhému. Byl to přirozený postup od Mendela a genetiky v 19. století, potom k vile Tugendhat ve třicátých letech, která byla jen inspirací, protože můj román Skleněný pokoj vlastně není o té vile, až do poválečného období, další logický krok je tedy rok 1968 a to je vše.“ Tím má na mysli svůj poslední román z roku 2018 s názvem Pražské jaro. Je zajímavé, že spisovatel, který původně vystudoval na Oxfordské univerzitě biologii a již leta žije v Itálii, si vybral jako zdroj pro svou literární inspiraci právě naši zemi. „Má to své výhody, když romanopisec není příliš blízký svému materiálu,“ vysvětluje, „nicméně trochu jsem psal i o Itálii, ale to už je dlouho. Itálii totiž znám příliš dobře. Čím lépe místo znáte, tím méně mu rozumíte. A to platí obzvlášť pro Itálii.“ Romanopisec musí mít podle něj instinkt a představivost. „Dneska se pořád mluví o technikách tvůrčího psaní, ale podle mě je nejdůležitější představivost.“
V závěru večera přivítáme na pódiu hudebníka a tvůrce hudebních klipů, který se rovněž usadil zhruba před pěti lety v britské metropoli, Davida Žbirku. Jeho jméno ne náhodou připomíná známého zpěváka Miro Žbirku. Je to totiž jeho syn, a navíc také tvůrce jeho hudebních klipů. „Spolupráce s otcem je v pohodě. On přijde a dělá to, co se mu řekne,“ říká spokojeně absolvent filmařské školy. Z otcovy strany má David v Londýně své anglické kořeny. „Žije zde dosud můj prastrýc, kterému je devadesát tři a který se těší výborné kondici, zrovna dneska jsme s ním byli v hospodě, což děláme pravidelně tak každé dva týdny,“ vypráví mladík, který se věnuje i hudbě, a to hned v několika kapelách. „Všechny kapely, ve kterých hraju, jsou nějakým způsobem alternativní, ale každá je úplně jiná. Jedna z nich je punková, tak trochu kravál, další kapela, kde hraju na bicí, je tak trochu říznutá šedesátkama sedmdesátkama, pak mám kapelu, která dělá něco, čemu se říká dream pop.“ Otcovu hudební produkci má ale také rád. „Poslouchám docela dost tátovu hudbu, obzvlášť rád mám tak polovinu osmdesátých let.“ Jak funguje jejich profesní spolupráce? Setkávají se ve svých představách o tom, jak má klip vypadat? Jak se mu žije v Londýně? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!
prima přepis —