Eliška Krausová-Chaves, Richard Genzer, Marek Dvořák, Václav Korda, Lukáš Pelánek
Veřejné natáčení proběhlo v pražském Divadle Archa v úterý 11.02.2022 od 19:30 hod.
Autor znělky: Adam Kraus Hlavní kameraman: Martin Benoni Režie: Jaroslav Fuit
Kategorie: Sezóna 2022, Praha, Divadlo Archa, Blog SJK
Jihoamerické dobrodružství, Geňa jako zanícený pelikán a odrostlé hvězdičky komedie století
V tomto dílu Show Jana Krause se představí profesorka francouzštiny a sestra Jana Krause Eliška Krausová-Chaves, herec-bavič, partičkář Richard Genzer a Marek Dvořák, Václav Korda a Lukáš Pelánek, představitelé Bertíka, Míši a Matýska v komedii S tebou mě baví svět.
Letošní první talkshow zahájí pro moderátora Jana Krause obzvláště milý host – profesorka francouzštiny a jeho starší sestra Eliška Krausová-Chaves, která žije od roku 1968 v Bogotě v Kolumbii. Jak už se stalo u mnohých hostů zvykem, i ona mu přinese dárek – autobiografický knižní rozhovor Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán. Knihu mu předává se slovy: „Ne že by ti lidi měli nosit dárky, ale myslím, že je dobré, když čteš. Tak aby sis aspoň četl o nás.“ Jan Kraus je rád, že se dozví něco, což už si nepamatuje, neboť byl malý chlapec, když jeho sestra opouštěla vlast. Nezapomene připomenout také to, že je jeho sestra držitelkou vyznamenání Gracias Agit od českého ministerstva zahraničí za svoji práci v asociaci česko-kolumbijského přátelství Asočheca. V rámci ní organizuje různé tematické kulturní akce a výstavy. „Dělali jsme například výstavu o samizdatu nebo o Pražském Jezulátku. O všem, o čem si myslíme, že je důležité, aby se v Jižní Americe dozvěděli,“ doplňuje a vysvětluje, že dnes mají krajanské spolky jiný význam, než měli kdysi. O Kolumbii říká, že je to krásná země, hlavně pro lidi, kteří mají rádi přírodu, ale také je to země, ve které číhá řada skrytých nebezpečí, a tak by se cestovatelé, kteří do ní přijíždějí, měli lépe informovat o tom, co všechno je tam může čekat. A připomíná také to, že Bogota leží v úctyhodné výšce 2 600 metrů nad mořem. Ona sama se vydala do Kolumbie v červnu 1968 na pozvání svého strýce, aby se zdokonalila ve španělštině, a už samotná cesta byla velice dobrodružná. Strýc jí totiž poslala letenku z Londýna do Caracasu, hlavního města Venezuely, o kterém neměla ani ponětí, kde leží. Navíc její tatínek byl zásadně proti tomu, aby letěla. „Maminka řekla, že musíme udělat něco, abych mohla odletět, protože strýček poslal letenku,“ vzpomíná Eliška, „tak si vypůjčila peníze na to, abych odletěla do Londýna, což byla jediná možnost, neboť jsem neměla vízum.“ Protože to byla její úplně první cesta letadlem, uvěřila své švagrové, že bude stačit, když si vezme něco lehkého na sebe a do letadla pouze kabelku, vše ostatní dostane. „Odletěla jsem tedy do Londýna, tam mě posadili do takového obrovského letadla, které letělo do Caracasu. Všichni mluvili anglicky, jenom já ne, takže jsem nerozuměla ničemu. Nedali mi nic, a ani jsem nevěděla, jak se připoutat, a tak jsem pás celou dobu držela.“ Na přestupu v Caracasu se dozvěděla, že se nejspíš ztratilo její zavazadlo, pak strávila v hotelu svoji první noc na jihoamerickém kontinentu a druhý den pokračovala v letních šatičkách do Bogoty, kde bylo asi osm stupňů a kde ji na letišti čekal strýc s celou rodinou. „Strýce strašně rozčílilo, že nemám zavazadlo, protože chtěl, aby mu maminka poslala nějaký křišťál,“ popisuje a se smíchem dodává: „Božena tehdy vyndala z vázy kytky a zabalila mi ji s sebou.“ Zavazadlo se ale nakonec přeci jen našlo, a tak když se její rodiče dostali po letech na návštěvu do Bogoty, vázu u strýce znovu poznali.
Na vlně humoru budeme pokračovat i s naším dalším hostem, oblíbeným hercem Richardem Genzerem, přezdívaným též Geňa, který koncem loňského roku oslavil pětapadesáté narozeniny. Jan Kraus nám ho připomene na archivním videozáznamu jako skvělého tanečníka populární taneční skupiny UNO, která se zformovala v druhé půli osmdesátých let z absolventů Pražské taneční konzervatoře. Své zkušenosti nedávno zhodnotil také jako porotce v taneční soutěži. „Já jsem byl jediný v porotě, kdo má na tancování papír, všichni tři ostatní jsou zájmová umělecká činnost,“ připomíná s lišáckým úsměvem. „A ještě jsem tam navíc byl jediný Čech. Protože tam byl Ostravák, Brňák a Němka,“ dodává ironicky. Na další ukázce – tentokráte ze současnosti – můžeme sledovat Geňu, jak zkouší svůj fungl nový stroj na výrobu palačinek. „Koupil jsem si to, protože nebylo co dělat.“ Od prvotních nezdařených pokusů se nakonec vypracoval k docela zdařilým palačinkám, které připravoval v plné soustředěnosti. „Je to v takovém speciálním grifu, musíš být jako houslista a dělat takový ušlechtilý pohyb,“ vysvětluje, jak dělat úhledné a tenké crêpes a ke své zanícenosti říká, že se mu vždy udělá dvojitá brada a vypadá pak jako pelikán. Jan Kraus připomene také jeho potíže, které vznikly v souvislosti s projektem hausbótu. „To byl dům na vodě, a měl 165 m², to by i Mareš čuměl,“ popisuje svoji neuskutečněnou vizi příbytku na Vltavě. „Tak jsem to zaplatil, a tím to skončilo. Ta firma šla do exekuce.“ I když se snažil, seč mohl, dostat svůj hausbót anebo peníze zpět, vše bylo marné. „Už jsem si na to zvykl,“ pokračuje k tématu v nečekaně veselém tónu. „A teď stavíme nové hausbóty, hodně a pro všechny. Tak tam si snad nějaký uloupnu. Já jsem nepoučitelný!“ Bydlení na hausbótu už si vyzkoušel a moc se mu líbí, jen upozorňuje, že když se člověk opije, musí mít na sobě neustále plovací vestu. „Co je na hausbótu nejhorší – nesmíš se rozkmotřit s kachnami a labutěmi,“ varuje a vypráví, jak vedl válku s labuťákem, který se zamiloval do jeho vodního skútru. „Nakonec jsem to vyřešil pomocí dlouhého rybářského prutu. Ale vychovával jsem ho asi čtyři dny.“
„Léta tryskem pádí, čas nikoho příliš nešetří,“ zpívá se v písničce k filmu S tebou mě baví svět, která byla na základě divácké ankety vyhlášena komedií století a od jejíž premiéry letos uplyne neuvěřitelných 40 let. O tom, jak moc jsou slova písně Sladké mámení pravdivá, se přesvědčíme s našimi posledními hosty: Markem Dvořákem, Václavem Kordou a Lukášem Pelánkem neboli představiteli Bertíka, Míši a Matýska. Poslednímu jmenovanému byl v době natáčení rok, Václavovi alias Míšovi sedm a Markovi alias Bertíkovi osm. „Byl jsem nejstarší, a to mi zůstalo,“ říká se smíchem Marek, který si jako dítě ještě párkrát zahrál ve filmu i v televizi, ale dnes se věnuje zcela jiné profesi. Ostatně u herectví nezůstal nikdo z nich a na natáčení dnes už jen vzpomínají jako na příjemnou dětskou zábavu. „Já věděl prd,“ připomíná Lukáš, který byl batoletem a který se dozvěděl až později, že to byl vlastně on. „Já jezdím jednou za rok na víkend na motorky s partou kamarádů a jeden rok bylo téma S tebou mě baví svět,“ začíná vyprávět Marek, jak se chtěli ubytovat v hotelu z filmu. „Volal jsem do hotelu a říkám, že potřebuju pro nás šest motorkářů bydlení. Ale nešlo to. Tak říkám, víte, já jsem Bertík z toho filmu, co se u vás točil.“ Zabralo to. Jaké další výhody, nebo naopak utrpení jim účast ve filmu přinesla? Jakým profesím se dětské filmové hvězdy věnují? A jaké slavné výroky z filmu se ke každému z nich vážou? To a mnohem více se dozvíte v tomto dílu Show Jana Krause!
– vězte, že… –
Repríza středeční televizní premiéry je odvysílána hned ve čtvrtek dopoledne na TV Prima.
—
Reprízy napříč sezónami pak můžete sledovat nejen po každé středeční premiéře, ale každé úterý večer také na Prima COOL.
…
ON-LINE PREMIÉRA JE (nově) VŽDY VE ČTVRTEK MEZI 01:00 A 05:00 HOD.
Zúčastněte se natáčení!Od pondělí 18.12.2023 vč. přesouváme natáčení SJK do Divadla Bez zábradlí!
Vstupenky si můžete zakoupit v předprodeji na portálech GoOut a Ticketportal, přičemž každý z těchto distributorů nabízí vstupenky pro jiný segment v hledišti. S ohledem na proticovidová opatření je vysoce pravděpodobné, že několik volných vstupenek bude k dispozici i v den natáčení.
Rezervace vstupenek není možná na žádný termín veřejného natáčení Show Jana Krause!
Pokladna Divadla Archa má pro veřejnost otevřeno Po – Pá 10.00 – 16.00 a vždy 2 hodiny před začátkem natáčení.
Podmínky účasti na veřejném natáčení v době pandemie covid-19
Kategorie: Sezóna 2022, Praha, Divadlo Archa, Blog SJK
