Lubomír Satora v SJK 12. 12. 2018; muž, který pátrá po pohřešovaných lidech… Individuální pach se nikdy nemění, říká. Kdysi podnikal v zemědělství, dnes cvičí pátrací psy, kteří pomáhají hledat pohřešované. „Z malého koníčku se stal velký kůň,“ říká Lubomír Satora. Takzvanému mantrailingu se věnuje už 12 let. „Většinou hledáme seniory s duševní poruchou nebo lidi se sebepoškozujícími úmysly,“ shrnuje. Jeho mantrailingový tým je specifickou organizaci. Nejde o policii, nejde o hasiče – a zatímco policie k hledání pohřešovaných využívá takzvaný tracking, Lubomír Satora sází na metodu mantrailingu. „Každý živý organismus pro psa voní. Všechny pachy jdou změnit, jedna složka se ale nikdy nemění: individuální pach. Ten vzniká bakteriálním rozkladem konkrétní organické hmoty,“ popisuje s tím, že pro psa je individuální pach stejně jednoznačným identifikátorem, jako je pro lidi třeba analýza DNA. Hlavní rozdíl mezi běžným policejním psem a mezi psem z mantrailingového týmu je následující: „Policejní pes má ohromné množství jiných povinností. Mají velmi složitý výcvik: musí chodit po přesné trase, kudy osoba šla, pokud odhodila nějaký předmět, musí ho najít a podobně,“ vypočítává Lubomír Satora. Mantrailingová metoda je jednodušší. „U psa pouze rozvíjíme přirozenou schopnost sledování individuálního pachu,“ dodává.
