Jaroslav Maryška
mezinárodně uznávaný vinnetoulog
obchodní zástupce, kulturní referent v rodišti Jana Husa
vystudovaný bohemista, pedagog
Jaroslav Maryška je muž, který toho o filmových mayovkách ví tolik, co nikdo jiný. Není „jen“ chodící encyklopedií a sběratelem, on touto sérií žije — hledá místa v bývalé Jugoslávii, kde se filmy natáčely, navštěvuje členy štábu i herce malých rolí, filmové kaskadéry. Zná i jména koní, kteří ve filmu hráli. Jeho znalostí využívají renomované fankluby Karla Maye.
Co si představuje, když slyší hudbu z mayovek?
„Já si vybavuji jednotlivé scény, které patří k těm tónům, které slyším. V Německu a v Rakousku se již v devadesátých letech pořádaly srazy příznivců. Na posledním jsem byl před časem v Berlíně, kde jsme oslavovali sté narozeniny Lexe Barkera. Bylo to v hotelu InterContinental, v jeho 14. patře, což je symbolické místo, protože zde producent filmů Horst Wendlandt objevil v roce 1962 Pierra Brice, představitele Vinnetoua. Tehdy se tam potkali v rámci Berlinale,“ říká pan Maryška.
Jak dlouho se svému koníčku věnuje?
„Je mi třicet a věnuji se mu od školky. Nikdy jsem si nehrál na nic jiného než na Vinnetoua. Největší průšvih jsem udělal ve školce, když jsem spolužákovi Martinovi podřízl zápěstí, že se staneme pokrevními bratry. Opravdu mu tekla krev, ale já už jsem si nestihl přetnout žílu, protože Martin začal křičet a běžel to říct učitelkám….“ Rodiče prý odmala čekali, až to Jaroslava „přejde“. „Ale na vysoké jsem o Vinnetouovi napsal diplomku a drží mě to dodnes. Dostal jsem výbornou a měl jsem jediný problém, protože jsem ji musel výrazně zkracovat. Vedoucí mi řekl, že 500 stránek nikdo číst nebude. Takže zatímco moji spolužáci své práce uměle natahovali, já jsem měl opačný problém.“
Jaroslav pracuje jako obchoďák v největších českých stavebninách. „Svou lásku ke kultuře si vynahrazuji po pracovní době. U nás v Husinci dělám několik let kulturního referenta a snažím se, aby naše městečko žilo.“
Jaký film o Vinnettuovi má nejraději?
„Nejlepší je třetí díl, ve kterém Vinnetoua zastřelí. Zní to blbě, ale téměř pokaždé u toho brečím. Nejvíce jsem brečel, když jsem v Chorvatsku našel místo, kde Vinnetoua na konci filmu zastřelili. Tři hodiny jsem to místo vysekával a pak jsem si pobrečel dojetím, že jsem ho opravdu našel. Ta místa už jsou dnes zarostlá a příroda vypadá po padesáti letech úplně jinak.“ Filmy o Vinnetouovi viděl prý mockrát, každý díl asi pětsetkrát. „Dnes už se na ty filmy nedívám v kuse, ale jak mám čas, tak na určité části. Takže teď například sleduji jednotlivé koně a poznávám, který kůň hrál v jaké scéně.“
TV premiéra 18. 9. 2019
