Ivan Klíma
Ivan Klíma — nejpřekládanější český spisovatel slaví 85 let. Legenda české literatury. Za svůj život zažil mnohé — koncentrační tábor, novinářskou profesi, byl komunista, metař a disident. Vynikající spisovatel je i autorem scénářů ke Krtečkovi, někdejší pěstitel konopí a oddaný mariášník, který hrával třeba i s Werichem…
V 50. létech s nadšením vstoupil do strany, aby ho pak za pár let vyloučili. „Byl to pocit úlevy. Bylo to v době, kdy Sověti obsadili Maďarsko a moji kolegové v redakci Květů se objímali nadšením a říkali, jak je to skvělé a že vše je zachráněno. A já vypadl ze souručenství, ze strany, která byla hnusná,” vzpomíná. V 60. létech se pak dostal do podvědomí lidí spolu s Vaculíkem, Havlem a Kunderou. „K Havlovi i Kunderovi jsem měl blízko, ale asi trochu blíže ke Kunderovi, Havel měl svou undergroundovou partu… Ale kamarádili jsme se hodně, bydlel jsem i u něj na chalupě. S Kunderou jsme zase kuli pikle, bydlel přímo pod svícnem, v Bartolomějské,” vypráví. Po Kunderově emigraci prý už ztratili kontakt. „On už pak nechtěl být v kontaktu s nikým z nás. Jeho žena, Věruška, k němu nikoho nepustila. Když jste chtěl Kunderu, ozvala se ona…”
V 60. létech působil v Literárních novinách, což byl jediný, mírně opoziční hlas, který byl tehdy tolerován. Už tehdy byl nadšeným hráčem mariáše, který hraje dodnes. „Hraju korunovaný mariáš, můžete vyhrát i dvě stovky za večer, což není moc, ale když jsem to hrával s Werichem a Dietlem, šlo o hodně. Werich hrál hůře než my a pořád se rozčiloval a byl schopen za večer prohrát třeba i osm set… Hrál opravdu blbě a strašně u toho úpěl. Ale jinak byl moc milej a pořád měl tendence lidi bavit, takže jsme vždycky poslouchali jeho anekdoty a pak jsme zase hráli,” říká spisovatel.
Po okupaci v r. 1968 měl zakázáno v Československu publikovat, ale nebyl to pro něj zase až takový problém, protože mu vycházely knihy v zahraničí. Tady mohl psát jen legendárního Krtečka. Jeho výtvarník, Zdeněk Miler, byl jeho soused. „Kreslenému filmu tehdy šéfoval vysoce postavený důstojník StB. Ale Miler za ním šel a vyřídil to s ním. Krtečka pak prodali do celého světa, a tak i navzdory směšným honorářům, které jsem za to měl, to byl v součtu můj nejúspěšnější podnik.”
Jeho žena podepsala Chartu 77, stejně jako většina jeho přátel, ale Klíma nikoliv. Co za tím bylo? „Vyloženě taktické důvody. Přese mě chodila kamarádům pošta ze zahraničí, knížky, dopisy... Ustaly domovní prohlídky. Sledovali mě sice často autem, ale nikdy mě nezastavili. Asi si říkali, že je dobré vědět, kdo ty knihy vozí…”
Asi jako první český spisovatel začal v roce 1980 psát na počítači, ten mu poslal profesor Janouch ze Švédska. Jeho knihy vyšly celkem ve 33 jazycích. Dokonce i v Íránu. U nás naposledy vzbudily ohlas jeho vzpomínky Moje šílené století. Třetí porevoluční díl už prý ale nechystá. „Už by nebyl zajímavý…” V románech je ale prý stále o čem psát. „Lidské vztahy trvají pořád, jsou stejné. Jen odstíny vztahů a problémů jsou nejrůznější…”
Show Jana Krause 25. 1. 2017
