Kněz Filip Sedlák | Show Jana Krause

kněz

pomocný duchovní, spirituál

Kněz Filip Sedlák dokáže filozofovat o odkazu Jana Husa a podstatě křesťanské víry i kriticky hodnotit současnou politickou a společenskou situaci.

Filip Sedlák je mladý kněz, který v kostele pořádá přednášky o heavy metalu anebo sympozia o vztahu Járy Cimrmana k Církvi československé husitské a i jinak vybočuje z průměru. Dokáže filozofovat o odkazu Jana Husa a podstatě křesťanské víry i kriticky hodnotit současnou politickou a společenskou situaci.

„Čechům určitě je svobodomyslnost vlastní, ale nejsem si jistý, do jaké míry už respektování svobody toho druhého. Svobodu pro sebe bychom chtěli rozhodně, to chce přirozeně každý, a my obzvlášť. Protože tady je zakořeněná taková démonizace institucí, ať už církevních, nebo státních. Nemáme rádi, když nám kdokoliv do čehokoliv mluví, ale že bychom tuhle svobodu chtěli dopřávat někomu, kdo věci vidí jinak, to už je daleko problematičtější. Ukazuje se to na těch velkých tématech, která hýbou společností – to je islám, migrace, homosexualita, potraty a tak dále…“

Filip působí jako pomocný duchovní ve vinohradském Husově sboru. V církvi slouží už od roku 2013 postupně na různých pozicích. V současnosti se nejvíce věnuje práci se studenty a budoucími faráři, k této činnosti je také ustanoven jako spirituál na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde ještě studuje v doktorském studiu. Doposud se v teologii zabýval převážně otázkami náboženské svobody a vztahu náboženství a násilí.

Proč jsou podle něj Češi na rozdíl třeba od Poláků vnímáni jako bezvěrci a nábožensky vlažní? „Za tím je opět nedůvěra Čechů v instituce. Je to nesnášenlivost spíše k církvi než ke křesťanství jako takovému. Jenomže křesťanství bez církve nefunguje a lidé to vědí. Takže hledají jinde. Jsou lidé, kteří jsou militantní ateisté, a to jsou lidé rozumní a dá se s nimi bavit. Ale lidé, kteří církev nepustí, aby jim mluvila do duchovního života, a hledají něco, co je nad nimi, nějaký smysl života, tak si plácají po domácku takové svoje náboženství. Z nějakých pohanských prvků, z prvků východních náboženství, které mají většinou potom už pramálo společného s tím původním, a pak s různými pseudonáboženstvími a úplnými nesmysly…“ Dodává, že s ateisty se mu často mluví o různých otázkách lépe než s křesťany, kteří se pravé víře vzdálili hodně daleko: „Pokud je někdo přesvědčený ateista, tak je schopný normálně racionálně uvažovat. Ale křesťan vzdálený víře se často pohybuje v různých bájích a pohádkách, které s racionálním uvažováním mají málo co společného. Zvlášť když ten člověk má pocit, že je s vámi na stejné lodi, a vy si velmi drsně uvědomujete, že tomu tak není. Kdežto s ateistou mluvíte tak, že víte, že jste každý na jiné straně barikády. Přesto se můžete rozumně bavit o různých věcech…“