Eduard Marek

bezmála 102 letý sympaťák

skaut, muž, který se narodil 17. března 1917 v Praze

„Moje první vzpomínka? Asi to je pohřeb tatínkova kamaráda. Bylo to na Olšanech, pohřby se tam tenkrát ještě dělaly z rotundy, žádná obřadní síň nestála. A pak si také vzpomínám na pohřeb Aloise Rašína, stáli jsme s rodiči někde u hlavního nádraží,“ vypráví Eduard Marek, který vyrostl na pražském Žižkově, v malém dvoupokojovém bytě. Sotva se tam prý tři kluci a dva dospělí vešli. Dnes obývá garsonku v branickém domě s pečovatelskou službou. I tady je znát vliv podmínek, v nichž vyrůstal: V pokoji-kuchyni-ložnici se starými obrazy na stěnách nechybí ani knihovna a pracovní stůl s počítačem.

První vzpomínky se váží k první republice, to bylo Eduardu Markovi necelých šest let. Dnes se mu první republika jeví jako hezký čas. „Ani ve třicátých letech jsme nepocítili bídu, tatínek byl šikovný realitní makléř, navíc starší bráchové si nakonec otevřeli hospody.“