Ledolezkyně Aneta Loužecká

ledolezkyně

sportovní lezkyně

„Začala jsem s normálním sportovním lezením. Mojí trenérkou byla mistryně světa v ledolezení. Tak jsem to taky zkusila, protože jsem chtěla být jako ona,” přibližuje Aneta Loužecká počátky své kariéry v netradičním sportu, lezení po ledových stěnách, v němž se za krátkou dobu vyšvihla do světové elity. Tato disciplína u nás nemá odpovídající podmínky, a tak Aneta trénuje třeba na Aljašce, tři měsíce dokonce strávila sama na Sibiři. Vtipné je, že ledolezkyně nesnáší mráz a zima je jí dokonce i v Česku v létě. “Při lezení na sobě máme jen lehké kalhoty, tričko a golfové rukavice. Musím mít cit v rukách, aspoň na začátku. Pak mi stejně omrznou,“ říká Aneta.

Na starty svých cest vzhůru nechodí, ale spíš se kutálí. To proto, že na sobě má několik péřovek a nespočet dalších Vrstev. Patrně největší zmrzlík na světové ledolezecké scéně Aneta Loužecká si však i přes svůj odpor k zimě a mrazu tuto ledovou disciplínu zamilovala a s cepíny dobývá sportovní svět. V minulé sezoně výrazně bodovala ve světovém poháru tohoto netradičního sportu, kdy v obtížnosti obsadila v celkovém hodnocení 4. místo, a touha zlepšovat se ji žene sebevědomě dál. „K lezení jsem se dostala náhodou. Po pár lekcích v oddíle mě poslali rovnou na závody. Neměla jsem ani boty a den před tím zjišťovala, co je to bouldering,“ vypráví Aneta. A se smíchem dodává: „Poprvé na ledu jsem si cepínem urazila kus zubu. A na Aljašce se mi zas podařilo spadnout do ledové trhliny!“